|
V roce 1949 se po hřebci 518 Moskva narodil bělouš 724 Kara Kir, prochovaný ve stupni II-II na Ak Sakala. V jeho pedigree se objevují jména nejlepších dostihových koní tehdejší doby – Boinou, Bek Nazar Dora, Everdy Teleke, Ag Išana. Kara Kir se narodil jako vraník a dlouho se jmenoval Karakunon (v překladu černý hřebeček), vybělovat začal poměrně pozdě, až v osmém roce života. Kara Kir absolvoval úspěšnou dostihovou kariéru na Ašchabadském závodišti, kde po dlouhá léta platil jeho rekord na 1200 m – 1.19,5. Kara Kir představoval ideál tekinského válečného koně, byl dostatečně vysoký, mohutný, pravidelného exteriéru a suché pevné konstituce. |
|
| (míry 157-158-173-19,0) |
724 Kara Kir (518 Moskva - 627 Dor Depel |
|
Vynikal krásnou klabonosou hlavou s nepříliš
dlouhým zátylkem a osvaleným, vysokonasazeným, mírně jelením krkem. Takřka
postrádal hřívu. Linie hřbetu byla příkladná, s výrazným kohoutkem, šikmou
lopatkou, hlubokým hrudníkem a dlouhými žebry. Kara Kir se stal jediným
pokračovatelem linie Ak Sakal.
|
|
|
|
Kara Kir byl posledním plemeníkem-cestovatelem,
který během připouštěcí sezony jezdil z kolchozu do kolchozu a připouštěl
klisny. V roce 1967 byl zakoupen do Terského hřebčína, kde byl dostatečně
využíván, ovšem paradoxně po něm v chovu zůstal jediný syn – 866 Vatanči,
zlatý plavák nar. 1970 z dcery Gelišikliho 1469 Guldžachan (Guldžachan je pravou
sestrou vynikajícího 935 Yulduze a 699 Gundogara). Vatanči představoval velmi
typického achaltekince, v mnohém připomínajícím svého otce. Nejdříve byl
využíván jako plemeník v Dagestánu (zde jediným ze synů zařazených do chovu
zůstal 999 Munir), následně byl přesunut do Turkmenistánu, kde zplodil výborné
dostihové koně – Karakurta, Vepalyho, Vezipeho a Gulšat. Do chovu byl zařazen
1145 Vezipe a 1146 Vepaly.
|
| 866 Vatanči (724 Kara Kir - 1469 Guldžachan) |
|
1145 Vezipe, tmavý plavák, nar. 1985 v hřebčíně Komsomol z klisny 1939 Gja(875Gurgen) běhal jako 2-6letý velmi úspěšně dostihy na drahách v Ašchabadu, Čimkentu a Krasnodaru, a to celkem 38x, na distancích 1200-3200m. Vítězství získal mj. v Ceně Mele Kuše, druhé místo v Tbiliském Derby, čtvrté v Ašchabadském Derby, aj. V Stavropolském hřebčíně, a posléze na farmě „Achaltekinec“ v Dubně byl využíván vnuk Kara Kira, plavák 999 Munir (z 1305 Moroška), narozený v r. 1979 v hřebčíně Dagestanskij. V roce 1982 získal v Krasnodaru titul Šampiona plemen. Munir byl nevelký, ovšem velmi efektní a typický hřebec. Ve Stavropolském hřebčíně pak sporadicky působil jeho syn Pompej, plavák, nar. 1987 z klisny Pazilla (l. Dor Bairam) |
 |
||||||||||
| a v Dubně hřebci Mamuk, Mramor a Mankurt, |
999 Munir ( 866 Vatanči-Moroška) |
||||||||||
|
narození z ryzky Abraj (l. Kir Sakar).1230 Mamuk v současné době působí v plemenitbě v USA v chovu pana Ottse. Další Munirův potomek, který působí v USA, je hřebec 1233 Maruk, plavák, nar. 1995, z klisny 2602 Ataka. V České republice v chovu Petry Marešové působí Munirův syn Germes, plavák, nar. 1989, z producentky vynikajících dostihových koní 2209 Granky. |
|||||||||||
|
Ve Stavropolském hřebčíně také působil syn Vatančiho Keledžar, nar. 1981 z klisny Kometa (l. Fakirpelvan). Byl to nevelký, ale opět velmi efektní hřebec suché pevné konstituce a pravidelného exteriéru. V jeho rodokmenu se objevuje inbreeding na Fakir Sulu, Sapar Chana a Džeren. Svého času byl tento hřebec zapůjčen také do Lugovského hřebčína, kde ovšem nebyl téměř využit. Zde po něm zůstala jediná dcera Kika, úspěšná na dostihové dráze.
|
|||||||||||
